STRACH Z MUŽŮ

5.10. 2021 (Aktualizováno: 2.1. 2022)Veronika689x0 Komentářů

Být ženou znamená být v harmonii se svou ženskostí a s ženským principem, kdy dokáži vnímat svoji jedinečnost.

Nebojuji, nevymezuji se, nesnažím se vyrovnat mužům.

Mnoho z nás tomu na vědomé úrovni rozumí a souhlasí s tím. Na podvědomé úrovni to nemusí být vůbec snadné. Svou roli sehrávají zranění vzniklá nešetrným chováním mužů vůči nám ženám, i po staletí trvající ponižování a zraňování žen a ženského principu a to může být v nás velmi hluboce zapsáno. Říká se tomu transgenerační trauma, které se předává z generace na generaci. Chování a vzorce, které vznikly po traumatickém zážitku se předávají z rodiče na dítě a to i u nenarozených dětí.

A jak to poznat, když si nic nepamatuji?

Mohu mít potřebu se mužům vyrovnat, stále něco dělat, být neustále aktivní, organizovaná, dokonale hlídající své emoce, ale neschopná se uvolnit. Chci sobě i mužům dokázat, že i jako žena mohu být stejně dobrá ne-li lepší, což často v pracovním prostředí i bývá.

Nebo mohu mít z mužů strach a spíš od nich očekávám to špatné. Nevěřím jim a není mi příjemné být s nimi sama.To je i důvod, proč se neumím před nimi zcela uvolnit.

Mohu mít pocit, že nedokážu dostatečně projevovat své pocity, cítím se zavřená, zapouzdřená. Prožila jsem nějaké trauma, které mě donutilo si své srdce ochránit. Bylo pro mě bezpečnější se uzavřít a schovat se před světem, bolestí ale i sama před sebou.

Také mohu cítit vůči mužům velkou zlobu, vztek, odpor za všechna trápení, která mně, nebo všem ženám způsobili. Mužů si nevážím, vnímám je jen jako nutnou přítěž, jako otravy hmyz.

Necítím se být rovnocenná, stejně dobrá a úžasná bytost jako muži a tak mohu mít tendenci mít muže (jednoho konkrétního, např. otce, nebo všechny) na pomyslném piedestalu a samu sebe pod ním. Zbožně se na ně dívám a nekriticky je za jejich schopnosti, dovednosti, sílu, zacílenost obdivuju.

Akceptuji mužovo hrubé a nevhodné chování. Dokáži mu kdykoliv odpustit, protože vím, že si takové zacházení zasloužím. Jinak by se ke mně přeci tak nechoval, ne?

Mohu se za to všechno neustále kritizovat, zasypávat se výčitkami, mít pocit méněcennosti, nedostatečnosti, podceňovat se ale i povyšovat.

Nic z toho není zdravé a v pořádku!

Jak to změnit?

Udělejte si čas pro sebe a představte si ideálního muže a ideální ženu. A nevadí, když jste takové nikdy neviděla. Důležité je, abyste ideální pár měla před sebou. Dívejte se na ně a vnímejte lásku, úctu, důvěru, sounáležitost, energii, podporu, krásu, moudrost, jednotu. Když alespoň na chviličku nacítíte na tyto aspekty, postavte se do této ideální ženy a dívejte se jejíma očima na ideálního muže před vámi. Užívejte si jeho milující, obdivující pohled, neboť on si vás hluboce váží, miluje, podporuje ve všech oblastech, plně vám důvěřuje a vy se můžete o něj kdykoliv opřít.

Dovolte si ponořit se do obrovské hluboké lásky a oddanosti, která z něj vychází. Nepřemýšlejte o tom, zda takoví muži po zemi chodí, ale jen si to plně užívejte. Vy jste přesně taková, jakou vás vidí. Jste nádherná bytost, která drží v ruce klíč k sobě.

Dovolte si něco nevědět, neřídit, nepátrat. Důvěřujte v moudrost Vesmíru a věřte, že nikdo není lepší než vy.

Jste krásná bytost. Nejste slabší odvar muže.

Možná vás tento text bude něčím iritovat, dráždit, provokovat. Naciťte se i na tyto emoce, jsou v pořádku. Patří k vám. Je to temná stránka, kterou nelze ignorovat ani vymazat.